Jen tři závodní víkendy, ale také tři poháry za stupně vítězů. Libor Dvořáček se ohlíží za sezonou 2021 v seriálu Lamborghini Super Trofeo Europe se smíšenými pocity.
Kvůli zranění naskočil obrazně řečeno do rozjetého vlaku – první závod seriálu Lamborghini Super Trofeo jel Libor Dvořáček až v polovině sezony. S trochou nadsázky se ale dá říct, že nepřišel ani o minutu na trati. Kvůli dlouhodobé nemoci týmového kolegy Kurta Wagnera, se kterým se v kokpitu Lamborghini Huracán střídal v sezoně 2020, musel odjezdit všechny závody sám – včetně světového superfinále.
Kdybyste měl sezonu 2021 zhodnotit jedním slovem, jaké by to bylo?
Masakr. Poprvé jsem kvůli zranění z jara závodil vlastně až v půli sezony, ale tím, že jsem ji absolvoval bez Kurta Wagnera, se kterým jsem se měl střídat, tak ta druhá půlka byla strašně náročná.
Pro vás to znamenalo v podstatě každý víkend dvojnásobnou zátěž.
Je to hodně náročné psychicky i fyzicky. Každý závodní víkend znamená dvakrát padesát minut závodu, k tomu tréninky, kvalifikace, testování. A do tohoto tempa jsem naskočil v podstatě hned od začátku, žádný čas na rozkoukání (směje se).
Hned první víkend ve Spa z toho ale bylo podium ve vaší třídě v jednom ze závodů.
V jednom závodu jo. Ono to tak bylo vlastně celou sezonu. Většinou jeden dobrý výsledek, jeden horší, nebo nedokončený závod. Hodně často i po nějakých chybách – buď mých, nebo nezaviněných kolizích se soupeři. Na Nürburgringu to bylo podobně, tam jsem si první závod vytrpěl, i když jsem paradoxně dojel třetí. Naopak nedělní závod, který mě bavil, skončil výsledkově mnohem hůř. Ale to bylo tím, že jsem dvakrát udělal chybu a skončil v hodinách. Byl jsem prostě hodně přemotivovaný
Nejextrémnější z tohoto pohledu byl asi závěr sezony s dvěma závodními víkendy po sobě, že?
A předtím ještě s testy! Přiznám se, že ten konec sezony, kdy jsme jeden týden testovali v Mugellu a o pár dní později jeli hned po sobě nejdřív poslední závod evropské série Lamborghini Super Trofeo a hned potom světové superfinále, byl už za hranou. Na začátku z toho bylo aspoň jedno druhé místo, to mě potěšilo. Poslední závod jsem pak nedokončil v podstatě proto, že už to nešlo přes práh bolesti. Ale nemá smysl si stěžovat.
Měl jste před sezonou nějaké cíle? Podařilo se je splnit?
Kvůli tomu zranění moc nešlo si dávat nějaká předsevzetí. Mým cílem bylo bojovat o podia, přiblížit se Van der Horstovi, který mimochodem jezdí taky sám. To se povedlo částečně. Vím, že bych potřeboval ještě o nějaké dvě tři vteřiny zrychlit. Je možné, že už jsem na hraně, že se dál nedostanu. Ale musím věřit, že to jde, i když teď už mnohem pomaleji, než když jsem závodit začínal.
A víte, kde ten prostor pro zlepšení je?
Obecně mám problém s příliš rychlým nájezdem do pomalých zatáček nebo šikan. Na nájezdu dokážu získat, ale zpomalí mě to na výjezdu. A když je po něm dlouhá rovina, ztratím na ní klidně vteřinu. Na tom musím zapracovat.
Pomáhají vám v tom nějak týmoví kolegové z třídy Pro-AM?
Hodně mi radí Pepa Záruba, otázka je, jestli ty jeho rady na mě fungují (směje se). Ale vážně – nikoho lepšího jsem k sobě nikdy neměl, můžeme si sednout na data, všechno probrat. To mně určitě pomáhá posunout se dál. Hodně by mi pomohlo sedět v autě častěji a jezdit a jezdit. Jenže to prostě není reálné skloubit s pracovním programem, navíc se nám narodilo před pár týdny mimino, tak toho času bude zase méně.
Příští rok čeká týmové Huracány upgrade. Myslíte, že to bude velký posun?
Věřím že ano, ale musíme to brát tak, že šampionát Lamborghini Super Trofeo je extrémně vyrovnaný. Dobře zorganizovaný, na hezkých tratích, ale opravdu náročný. Pro mě je klíčové porovnávat se se soupeři, kteří jsou na tom výkonnostně podobně. Holanďanem Gerardem Van der Horstem, Belgičanem Hansem Fabrim. Bohužel jsou v naší výkonnostní třídě i strašní střelci, kteří jsou na trati vyloženě nebezpeční.
Takhle před Vánoci – ještě se oklepáváte z té náročné sezony 2021, nebo se už těšíte na tu příští?
Teď zrovna jsme všichni doma s covidem, takže máme úplně jiné starosti. (směje se) Ale jo, ono už to brzo začne a člověk bude mít chuť se zase do auta posadit a začne se na tu sezonu těšit.
A bude opět sólo, nebo se počítá s návratem Kurta, který letos řešil zdravotní potíže?
My si občas s Kurtem napíšeme, ale nejsme v intenzivním kontaktu. Viděli jsme se na testování v Mugellu na konci sezony, kde už jezdil a postupně i zrychloval. Trochu jsem doufal, že nakonec v Misanu pojedeme spolu, to by pak byl úplně jinačí příběh. Ale bohužel se mu to krylo s nějakými vyšetřeními, takže to zase zůstalo na mě. Jak to bude příští rok, zatím nevím. Já jen můžu říct, že bych byl moc rád, kdybychom zase jezdili ve dvou.
